Irský festival pořádaný německým klubem chovatelů teriérů byl tento rok určen dvěma irským plemenům:
glen of imaal teriérům a našim wheatenům. Součástí festivalu byla i výstava, ale bez zadávání oficiálních ocenění
a titulů, jen s pořadím. Rozhodčí pro tuto akci byla paní Maureen Prokosch z USA. Z její chovatelské stanice
Newkilber vzešlo několik špičkových wheatenů, nejznámějšími jistě jsou Newkilber Camelot a Newkilber The Quiet Man.
Tito psi jsou ve většině rodokmenů našich wheatenů. Za poslední roky bylo nových vrhů Newkilber pomálu, tak pro mne
bylo jednoznačným lákadlem získat komentář od dlouholeté chovatelky na některého ze svých psů. Také mě samozřejmě
zajímalo, jaký je dnešní názor této paní na wheateny, jestli jsou stále jejími favority psi v typu jejích
vynikajících odchovů z dřívějších let.
Přihlásila jsem Pampu a vyrazila na výlet. Při pohledu do katalogu slibovalo 56 přihlášených wheatenů pěknou konkurenci,
z pohledů kolem sebe jsem ale musela pátrat po wheatenech standardního, irského typu. Po ukončení posuzování jsem zjistila,
že jich dorazilo z celkového počtu jen 16. Jak tedy rozhodování probíhalo? Ve všech třídách, kromě třídy pro tzv.
rodinné psy, se zadávalo
pořadí prvních čtyř, posudek dostali všichni. V každé třídě se umístil minimálně jeden, nebo někdy i více typických
irsky osrstěných psů. Mrkněte se ale sami, jaké byly rozdíly mezi umístěnými psy v typu.
Během posuzování jsem se marně snažila najít ten typ, který paní Prokosch vlastně mezi wheateny hledá a upřednostňuje.
Nepodařilo se mi zjistit, co si vlastně myslí o typech srsti a o její barvě. Na další fotce je Pamppy, která obsadila
čtvrté místo ve třídě šampionek (byly přihlášeny 4 feny, skončily jsme tedy čestně poslední). Z posudku cituji: "...
dobrá barva srsti a textura..."
Co ale tedy měli napsáno v posudku o textuře a barvě srsti tito psi z následujících fotek?!
To je mi skutečně záhadou! Někteří se vysoce umístili.
Na následující fotografii je vlevo nejlepší pes, vpravo nejlepší fena a vítěz plemene.
Mnohasetkilometrová cesta měla pro mne, chovatele standardního
irského typu wheatena jediný výsledek. Dramaticky se mění typ plemene, počty psů původního irského typu se drasticky
snižují, stejně tak počty štěňat. Dlouholetí chovatelé, kteří v začátcích plemene udělali obrovský kus práce, odchovali
krásné psy se nyní od standardu odvracejí. Jaký k tomu asi mají důvod? Standard je / by měl být přece normou, zákonem,
pravidlem pro chov daného plemene.
Je tedy z dlouhodobého hlediska ještě možno zachovat původního, irskému standardu
odpovídajícího wheatena? Děsím se odpovědi na tuto otázku.
|
