Lehký problém začal už po příjezdu, kdy se Maruška bez paničky odmítala vzdálit od auta, které, jak si myslela, je jediná cesta jak se za paničkou zpět dostat. Začala jsem tušit legraci. V prvním kole Pampa vyběhla celou trať i ve vysoké trávě perfektně s vynikajícím časem. Užila si to opravdu hodně, i když terén byl opravdu náročný. Zato Maruška doběhla jen do poloviny a potom šla zase "jistit" auto a jeho kufr. Říkala jsem si nevadí, druhé kolo bude fajn.
Omyl! V druhém kole se Pampě povedlo ztratit se v poslední části trati a nenapadlo ji nic jiného, než běžet zase dolů. Tak jsem vyběhla i já a společně jsme se doplazily nahoru. Pampa v pohodě, já jsem měla pocit, že dostanu infarkt. To ale nebylo zdaleka vše! Maruška ve druhém kole uběhla jen pár metrů a začala brát roha opět k autu. Namíchla jsem se a díky adrenalinu a zdravému naštvání na Marunu jsem valila znovu do kopce, samozřejmě za hurónského smíchu a povzbuzování ostatních majitelů psů. Děkuji tímto oběma fenkám za sportovní příležitost, které bych se jinak obloukem vyhla:)))
V celkovém pořadí tedy Pampa s jedním výborným během vyhrála v plemeni, dostali jsme spoustu krásných darů, které získali pořadatelé od sponzorů. Moje překvapení ale bylo obrovské, když jsem já dostala cenu za nejobětavějšího a nejuběhanějšího pánečka. Pěkně vám, milí pořadatelé děkuju!:)) Celý závod byl výborný nápad, ráda si zase přijedu zaběhat!
 |
 |