Coursing patří mezi
dostihové sporty. V tomto terénním dostihu psi v párech nahání igelitový střapec,
který díky kladkám v zemi mění směr a pohybuje se v členitém terénu. Asi si říkáte,
Sniff sice střapec
ztratila (v pozadí), ale hledá dál.
|
proč to zmiňuji na stránkách o teriérech? Díky zvědavosti jednoho majitele wheatna
se tento sport začal skloňovat i mezi majiteli teriérů. Wheatni jsou temperamentní
a určitou dávku loveckého pudu mají v sobě. Coursing je otevřen nejen pro chrty, ale
prakticky pro všechna plemena i neplemena. Hodnotí se nejenom to, kdo doběhne jako
vítěz, ale i jeho zájem o "návnadu" a chytrost, s jakou zdolává trať.
Nyní se coursingu věnuje již několik wheatnů
poměrně pravidelně a mají z toho radost oni i jejich pánečci. Atmosféra na závodech
je znatelně více přátelská než na výstavách a psy to samozřejmě také více baví, než
účast na výstavách, kde se příliš proběhnout nemohou.
I já jsem se s Karlou
a Finnem vydala na dostihovou neděli. Bylo to velmi komické. Karla byla opravdu
otrávena představou, že bude běhat za kusem igelitu a ze startu se nehla ani o píď.
Poněkud více to vše zajímalo Finna, okoukl střapec a v poklidném poklusu za ním vyrazil.
Naviák byl tedy zpomalen na jeho vyklusávání. Za první zatáčkou však Finnovi došlo,
že je přeci zbytečné běhat jen tak za kusem igelitu jako blázen. Vrátil se tedy za
mnou, vrtěl ocáskem a jako by na mně mrkal, jako by mi chtěl říct: "Dobrý, co? Běhat umím, ale tohle
po mně fakt nemůžeš chtít!!" Tak jsme tedy skončili. Mnohem více byli úspěšní Procházkovi,
jejich Sniff to velmi chytlo a běhá jako o život.
Pochopila to i Pamppy, která jí
dělá slušného sparring partnera.
Děkujeme za fotografie Psu Jírovi.
Závod mezi Sniff a Eimi
(s červeným obojkem)
|
|